Prameny radosti

Re: Prameny radosti divizna 08.10.2013 11:59:32 #267
RADOST JE HODNOTA, která přináší do života "všechny krásy světa".

Čeho si na mé nyní svobodě cením nejvíc, co je pro mě největší hodnotou? To, že se netrápím.

Netrápit se. Je to tak obrovská úleva, vůbec ještě nevidím dno této úlevy. Netrápit se nevnímám jako opak radosti. To radost, kterou jsem v sobě jako hodnotu pěstovala, mě vynesla ze všeho trápení, že všeho trápení se, z celého mého bludného kruhu utrpení.

ÓD NA RADOST NENÍ NIKDY DOST.
Re: Prameny radosti divizna 01.08.2013 01:01:45 #257
POHODA K mým radostem patří pohoda. Mám ráda pohodu na všechny způsoby. Umím si ji vychutnávat. Tyto teplé letní večery ji do sebe nadýchávám na Staroměstském náměstí a ve spletitosti přilehlých uliček. Ta turistická atmosféra, která tam vládne, je uklidňovadlem, je vznášedlem. Lidé nikam nespěchají, jsou radostní, veselí, mile na sebe mluví a usmívají se na sebe. Cítí se dobře ve svém prázdninovém poklidu a já s nimi. Jsou jako korálky v dětském kukátku, jak se v barevných šatech míjejí a celým tím velkým, členitým prostorem se ve skupinkách neustále přelévají. A v historických zákoutích jsou všude kavárničky pod slunečníky a otevřené, prosklené prostory restaurací a vše je osvětlené lampami i svíčkami, anebo ohni. A květinové záhony a živá hudba. Je tam ráj.

A před kostelem sedí stále už roky i šedovlasý stařík. Hrává krásně na saxofon, myslím, že musel být kdysi profesionál. Teď už se ztrácí, ani dech už není, co bývalo, ale hraje, pořád hraje. Dnes na pozoun. Právě, když jsem šla kolem, tak Summertime z jeho pozounu dokreslovalo tu celou letní atmosféru pohody. Miluji zvuk žesťových nástrojů, miluji z nezapomenutelné trumpety L. Armstronga Gershwinovu Summertime.

"Letní čas…Dítě, žití je tak lehké…Tiše, baby…Snad bys neplakalo!... Jednoho rána roztáhneš křídla a se zpěvem budeš stoupat vzhůru do oblak…"

Maminka mi zpívávala ukolébavky, také jsem mým dětem zpívala ukolébavky, aby svůj život uměly prozpívat a roztáhnout svá křídla vzhůru do oblak, věřím, že to ve svých ukolébavkách i ony jednou dají dál.

Re: Prameny radosti divizna 30.07.2013 22:20:17 #256
Takhle nějak podobně jsem si kupovala napřed jeden rohlík, pak jsem chtěla rohlíky dva, ale nakonec jsem si koupila jahodový koláč. A pak jsem se pro ty dva rohlíky vrátila

Re: Prameny radosti divizna 30.07.2013 19:52:39 #254
V rámci svých aktivit zaměřených na radost a za běhu mého paralelně běžícího vnitřního programu "vracím si svá krásná naposled", najednou jsem ve čtvrtek jakoby náhodou stála u kina. Nechala jsem se zlákat titulem "Slaměný vdovec". Byla jsem docela naladěna, nechat se odpoledne lehce letně pobavit; dozajista nějakou hloupou, ale komickou zápletkou a s ostatními diváky se zasmát.

Ke kinu jsem přišla už dost pozdě, už se dobrou půlhodinu hrálo, ale film měl ještě hodinu trvat, a tak jsem si řekla, že za 40 Kč mi ta hodina pohody za to stojí a že děje se chytnu. Před sálem nebyl žádný uvaděč, a tak jsem se sama prodrala skrz akustické bariéry do ztemnělého sálu a sedla si. Dobré to bylo, lehce nadnesené, zamilované, říkám si, “to je pro mě”. A pak se to rázem zvrhlo. Popis vynechám. Bylo to něco strašného. A žádný vdovec tam nebyl, ani slaměný.

Když film skončil, šla jsem si pak do pekařství koupit rohlíky k sýru, ale vůbec jsem si o ně neuměla říci, jako bych nevěděla, co chci, byla jsem úplně zmatená. Tak jsem se těm prodavačkám omluvila s vysvětlením, že jsem byla v kině, a že ten film byl hrozný, že vůbec nevím, o čem. Ony vědomě pokývaly hlavou a řekly jedna k druhé. “Hmm, asi tam byl nějaký třetí rozměr, který divák nepochopil.” Nejspíš také měly své osobní zkušenosti . Večer jsem synovi film vyděšeně vyprávěla a nad ránem jsem se předčasně hrůzou vzbudila - film mi běžel mozkem. Nevěděla jsem, jak si to odreagovat, tu ošklivost.

Včera jsem náhodou zase stála před kinem, když právě za půl hodiny se mělo hrát “Páni mají radši blondýnky”. Pokladní mě ujistil, že je to klasika a komedie s Marilyn Monroe. Tak jsem to brala a nenápadně jsem se svěřila se svým čtvrtečním zážitkem. Podivil se, řekl, že Slaměný vdovec je také klasika a komedie, a tak jsem to dál raději nerozvíjela. Přijdu k sálu a uvaděčka mě vede k jiným dveřím, než jsem jimi ve čtvrtek prošla. Říkám jí: “Chci si sednout dopředu, abych viděla titulky, tak raději těmito dveřmi” a ukázala na ty “své”. Ona na to, že tam je jiný sál. AHA! Co jsem to vlastně shlédla ve čtvrtek? Po skončení filmu jsem se šla zeptat do pokladny. No to byla “Pěna dní”, ale lidem se to líbí. Říkám, že by se mi to třeba také líbilo, kdybych věděla, že je to Pěna dní, a ne Slaměný vdovec.

Syn večer zahlaholil: “Jo ty jsi viděla Pěnu dní! To je slavný, surrealistický, francouzský autor Boris Vian, zemřel v roce 1959.” Začalo mi svítat, co byl ten "třetí rozměr" a o čem to celé vlastně bylo. Jo, bylo to hodně surrealistické! A když jim pak při poslední scéně vypadla ta mrtvá z rakve přímo do vykopané díry a zaveršovali něco o tom, že tam spadla jak brambora, věděla jsem, že surrealismu se už raději na své cestě za radostí vyhnu .
Re: Prameny radosti divizna 04.07.2013 07:58:31 #243
Jo jo Takový obrovský kus života jsem nuceně pročekala !!! Pro nic. Za nic !!! To mohu srovnat jen a pouze realizací své touhy: "Ať je jak vítr" ten můj život, Ať je jak vítr !

Re: Prameny radosti rozmarýna 03.07.2013 22:08:50 #242
Ani nevíte, milá divizničko, jak Vám fandím.... ,já sem chodím už málo, ale Vy jste mě fakt potěšila...vaše písmenka přímo tančí..krásné dny přeji...
Re: Prameny radosti divizna 03.07.2013 05:11:15 #240
MOJE VELIKÁ RADOST JE TANEC. Jsem duší tanečnice. Tancem to se mnou všechno před 3 lety začalo! 40 let ve mně spal. A pak už jsem si tanec vzít nenechala. A čím dál víc jsem si uvědomovala, že svůj další život chci protančit. Co to znamená, protančit život? Ani jsem o tom nijak nepřemýšlela, prostě jsem to tak cítila. Když vnímám něco krásného, všechno ve mně tančí. Velice moc potřebuji vnímat krásu světa. Potřebuji tančit.

Tanec mi přináší nejen radost, ale učím se jím i kvality života, které byly ve mne uměle zabrzděny a které pro svoje další, cokoli budu dělat, potřebuji: rychlost, svižnost, plynulost, přesnost, kondici. Tancem vnímám a učím se ovládat své vlastní tělo a vysílat signály lidem, kým jsem. Prostřednictvím tance se potkávám s lidmi a hledám v tom prostoru lidí své pravé místo.

Toto všechno mi umožňuje "Centrum tance". Já, když se do něčeho pustím, tak se do toho "obuji" Učím se latinskoamerické tance paralelně v kurzech u čtyř tanečních lektorů. Každý je učí jinak, každý je učí skvěle, od každého se pro sebe učím něčemu důležitému. Tihle lektoři nejsou řemeslníci, jsou umělci. Tančí od malička, tanec je jejich láska a věnují se tanci profesionálně. Učí nás sice techniku kroků, ale každý po svém do nás, do toho houfu neznámých obličejů dívek a žen, přímo tlačí svou energii, aby v nás ty naše ještě neumělé kroky zformovala do výrazu, abychom těmi kroky a vlastně pohyby celého těla, ještě dříve, než budou "učesané", každá vyjadřovala svoji vlastní osobnost.

A tak, chodím znovu do školy. Učím se znovu žít, nacházet sama sebe. Je to škola hrou. Tanec jako hra, při které se člověk nestydí, kde nevadí dělat a opravovat své chyby.
I život je, stejně jako tanec, hra. "Člověče neuč se, život tě naučí." Ale co vlastně "život naučí"? Chybou školy života je, nenajít sám sebe. Mám co opravovat!
Re: Prameny radosti divizna 01.07.2013 00:05:22 #239
Ještě jedno sice krátké, ale krásné lidské setkání jsem včera prožila jako náhodný kolemjdoucí. Prožila jsem radost druhých lidí, jako by to byla moje radost. Sama od sebe ke mně přišla radost jiných lidí.

Vše se seběhlo mezi jejich nástupem a výstupem od Výtoně k Přístavišti - mezi 5ti tramvajovými zastávkami, během 7 minut.

Jejich nastoupení, ani přisednutí si jsem nevěnovala pozornost. Obvykle jsem do sebe usebraná, anebo si čtu. Moji pozornost vzbudil až milý hlas mladé ženy. Řekla něco dvěma malým, asi dvouletým dětem, které seděly každé na jednom jejím koleni. A hned nato následovala její řeč někomu jinému: "Mávej, mávej, zrovna teď tam rodí!" a její zavrtění se mě informovalo, že se otáčí a krátce mává - právě jsme projížděli pod podolskou porodnicí. Sotva domávla, zvonil jí mobil: "Cože? Lucinka? Fakt? A my jsme vám teď zrovna mávali! A dobrý?! No to je senzace! To byl teda fofr! To by máma vůbec nestihla dojet. To bude koukat, že už je hotovo. Jo ty jsi s ní už mluvila… tak to jo…… Není spěch, jen si to tam v klidu odšéfujte, my to tu zvládneme… hlavně si všechno zařiďte v klidu."

Mladá žena byla nadšená a já, divizna udivená, že mi bylo umožněno, jen tak mimochodem, být náhodným účastníkem rodinné radosti, obyčejné lidské radosti, která je součástí života každého člověka. Obyčejná radost. Žádná radost není obyčejná. Je stmelujícím prvkem lidských vztahů. Stala jsem se svědkem právě jen na ten moment prožitku očekávání radosti z příchodu narození dítěte a radování se z něho. "Eliško, máš sestřičku!", informovala mladá žena jedno z dětí na svém koleni a druhému řekla: "Teta má teď tři holky!" a vzápětí všichni vstoupili i s manželem, který vezl kočárek s malým miminkem.
*****************************************
Tato lidská setkání považuji za dary. Nevím, možná andělé je za mnou posílají. Andělé? Je to moje vidění světa. Zkušenost, kterou jsem emočně-myšlenkově zpracovala. Jde i o úhly pohledu. Úhly pohledu prostřednictvím andělů . ???. Andělé jsou všude. Jsou to lidé s otevřeným srdcem. Znám takových lidí už víc. Mají dar umožňovat druhým prožít krásu života.
Re: Prameny radosti divizna 30.06.2013 04:44:02 #238
Silnými prameny radosti jsou pro mne lidská setkání.
Byla jsem na velké oslavě kulatin mé kamarádky, vlastně ji už nyní považuji za přítelkyni. Je to úžasná, skvělá a nádherná žena. Poznaly jsme se ve chvílích jejího nejtěžšího životního propadu, a přesto vnesla do mého života radost, jako nikdo předtím. Doufám a myslím, že to tak je, že i já jsem přinesla radost do jejího života. Gratulantů měla tolik, že jsem je nedokázala spočítat! Nejenže vytvořila velkou rodinu, ale stihla se účastnit svým darem rozdávání se mnoha lidských příběhů. V životě každého z těch lidí zanechala otisk své lásky. Jsou to pro mě silné momenty, cítit její existenci.

Vím, že na oslavě nebyli, a ani nemohli být všichni, co ji mají rádi. Byla jsem u toho, když ji po 15-20 letech poznal v tramvaji její bývalý žák. Zaslechl útržek jejího hovoru, přistoupil k ní a řekl: "Vždyť ale vy si musíte věřit! Přesně to jste nás učila! A my vás za to měli tolik rádi! Věřte si a všechno bude dobré! Mě osobně jste tolik pomohla!" A ten mladý a silný muž ji zvedl ze sedadla, obejmul ji a pevně ji tiskl v náručí. Objímali se mlčky několik stanic.

Šafránko
"I Wish This Peace On Everyone
On This Lovely Day"
Re: Prameny radosti šafrán-ka 23.06.2013 13:38:16 #237
Miluji vlčí máky