Bylinky z kuchyně dědka kořenáře :)


Re: Bylinky z kuchyně dědka kořenáře :) Jana.Divizna 24.02.2013 11:23:51 #71
Musela jsem se s písničkou rozdýchat, nadýchat, nadechnout se k pokračování. Těžko se mi o tom mluví: Bylinky dědka kořenáře u nás v rodině provedly nečekaný hluboký očistný proces. V manželovi vybudily do extrému jeho sílu ega a mě spadl závoj nevidění očividného z očí. Valí se skrz naši rodinu obrovská vlna tsunami. A šplíchá na všechny strany! Tak rychlá očista, to je děs!!! Ale když se špína zažírá celá desetiletí, co člověk může jiného čekat! Vyháněná, vyhnaná, v myslích dětí zneuctěná – taková byla moje odměna za mé celoživotní úsilí, za mé celoživotní rozdávání se. Jak tohle přežít? Napojila jsem se na další z pramenů mé vnitřní radosti, na tanec. Protančila jsem léto v Centru tance v tělocvičně na Václavském nám. I to místo bylo pro mé šťastné mládí symbolické: do té budovy jsem chodívala za sestrou do její práce popovídat si. Teď jsem si povídala s ní přímo doma u ní, kde mi poskytla azyl. I ten odříznutý pramen radosti jsem s mou sestrou a bratrem napojila. S bylinkami dědka kořenáře jakoby všichni andělé byli pořád se mnou. Tančila jsem na hodinách salsu, jive, rumbu, sambu, chacha, street dance, port de bras, zumbu, orientální tance a bylo toho mnohem víc. Tancem jsem se rozdýchala a intenzivním pohybem s hudbou a celkovou radostnou atmosférou mládí jsem svou mysl přivedla zase do radosti, do pocitů štěstí. Už jsem se nechtěla trápit.

Re: Bylinky z kuchyně dědka kořenáře :) Jana.Divizna 22.02.2013 17:22:47 #67
I takhle voněla krajina mého dětství .

Asi si napřed zazpívám. Zpívám si skoro pořád. Zpěv je moje velká láska. Hudba mě toho tolik naučila! Pochopila jsem s ní i, že když člověk léčí svoji duši, je nejlepší napojit se na prameny své radosti. Měla jsem všechny odříznuté. Vzpomínkami jsem si je po kousíčkách přitahovala do svého života a postupně přidávala ty, co mi přicházely v ústrety. Pracovala jsem vědomě se svými pocity.

Třeba si někdo zazpíváte se mnou .

Bylinky z kuchyně dědka kořenáře :) Jana.Divizna 21.02.2013 12:23:23 #66
Na svém znovuzrození aktivně pracuji již asi 6 let. Krok za krokem. Mám už hodně zkušeností, které bych mohla rozdávat. Ty zkušenosti mám hlavně i v souvislosti s tím, jak jsem se snažila mému manželovi pomoci, aby se - řečeno jeho slovy „vzchopil“, tedy aby byl soběstačný, mými slovy, aby „se uzdravil“. Víra, naděje, láska – tyhle tři křesťanské hodnoty opravdu fungují – byla jsem jimi nesena a donesena až sem . Díky mé mamince, která jimi řídila svůj život a já je ze způsobu jejího života „nadýchala“. Spasily mne. Skrz ně jsem našla spásu. Skrz ně ke mně přišla radost. Radost s velkým, obrovským „R“. Bez té radosti by se mé vzkříšení nekonalo.

K bylinkám jsem měla od dětství hezký vztah. Jednak mi voněly, jednak to byly moc krásné kytičky, které mě svými tvary a jemnými barvami na duši hladily. I jejich názvy ve mně zněly. A k tomu se mi pojila poklidná, prázdninová vůně, nesoucí se z polí a luk, vůně posekané trávy, usušeného sena, dozrávajícího obilí. A pohodu ve mne dokreslovaly na obloze plující obláčky, mírný vánek, bzukot hmyzu, dozrávající trsy červeného rybízu – o jé, té lásky co já kolem sebe cítila! Až se mi nyní při té vzpomínce na krajinu venkova mého mládí, tu krajinu, kterou v sobě cítím jako svůj poklad, chce štěstím plakat!

Tatínek sbírával k sušení diviznu. Učil mě k ní opatrně vonět, aby mě nepíchli čmeláci a včeličky. Rostlo jí tam na břehu řeky Otavy spousty – vidím ten malebný obrázek i nyní před očima. A také sbíral řebříček – byl to takový žebříček . A ani nevím, co ještě. Asi i kopřivy. Vídávala jsem pak, jak ty čaje potom v zimě pije, ale mě nechutnaly, ani nevoněly. A když mi maminka při kašli dala vařenou cibuli, protestovala jsem, protože mi smrděla .

Tatínek žil nenápadně zdravě, k lékaři nechodil, protože to nepotřeboval. Sám ale hodně a rád chodil. I mne to naučil, i když mě to neučil. Naučil mě toho hodně ve směru ke zdraví. A díky vzpomínkám na něj jsem se také vzchopila, abych se uzdravila. Abych uzdravila svoji nacimprcampr rozbitou duši. A proto mám vztah k bylinkám a postoj k tomu, že člověk může být zdravý a šťastný, když se snaží pro to něco udělat – když se snaží pro sebe něco hezkého udělat. Dělat si radost. A proto mě oslovilo to, o čem jsem si četla před 4 lety na stránkách DK. Přišlo mi tehdy, že to všecko už dávno znám, jenom že jsem to do svého dospělého života ještě nevpustila. Moje cesta k bodu dnešního dne nezačala před 4 lety, ale dávno před mým narozením. Byla jsem nesena idejemi mého tatínka a maminky a ty je také odněkud převzaly. Myšlenky se šíří po sítích a my lidé jsme součástí těch sítí. Vnímám Vázu jako záchrannou síť, kde jde spočinout, očistit se od bahna a pak zase svobodně odlétnout. Myšlenky a bylinky jsou tu pro spásu, hojení a uzdravení každého potřebného. Ráda sem proto předám pár osobních zkušeností, které jsem udělala za posledního 2,5 roku s bylinkami, které dědek kořenář podle vlastního receptu osobně uvařil ve své „kuchyni“. Věřím, že i vy zkušené Kytičky přispějete pro Radost hledajících.