Boží soud
Instituce Božího soudu je neobyčejně jednoduchý proces vyvolaný v podstatě mentálním obřadem. Nejdříve si ale musíme ujasnit proč, a jaký smysl i účinek to má. Konkrétně i celkově.
Proč Boží soud
Mnoho lidí trpí v moderní odosobněné společnosti, kde se každý kus stará především o své zájmy, nedostatkem lásky k bližnímu kusu a tím pádem logicky přebytkem lásky k sobě. To je pro tyto v podstatě bezejmenné bezpříslušné moderní kusolidi nevýhodný až nebezpečný stav osamění, protože člověk je podstatou tvor stádový, společenský a na společenství ostatních lidí zásadně závislý. Společenskost se vyvinula jako základní vývojová výhoda člověčího systému přežití druhu a je velmi hluboko zakódována v podvědomí každého člověka jako pocit určité sounáležitosti. Tedy, pakliže někomu ublížím a zvláště jsem-li si toho vědom, tak se ve mně vytvoří určitý pocit VINY před sebou, případným vhodným Bohem a rozhodně i před společností, který si musím nějakým vyšším Řádem přiměřeně odůvodňovat před svým svědomím za sebe a paralelně i před sebou jako zástupcem společnosti, či Boha. Někdy i před společností samou, byť by to byl jediný člověk, svědek, konzultant, vrboidní důvěrník apod. Poznamenávám – taková forma názorové konzultace za účelem potvrzení správnosti konání nebo učiněného či plánovaného skutku bývá hlavním důvodem obtížného udržení jakéhokoliv tajemství.
Tento pocit viny ale také současně vzniká vždy v hlubokém podvědomí, aniž si toho je člověk vědom. Ať chceme nebo ne, naše (i cizí) podvědomí komunikuje s podvědomím bližních. A to tím více, čím bližší si jsou, čím silnější emoce se v tomto vztahu projevují. Tedy nejen kladné emoce, ale i negativní. Tedy jste hluboce svázáni a propojeni s milovanými a podobně tak i s nepřáteli. Z toho potom plyne, že není neznámého nepřítele, jen očima ho nemusí být vidět… Pro toto se dříve před lovem či útokem dělaly obřady zbavující lovce i bojovníky emocí, soucitu, laskavosti a tolerance.
Hypotetická vitální tělo i ducha oživující bioenergie je jako drobné magnetické dipóly přítomna na všech úrovních životních projevů hmoty a stejně jako v nezmagnetizovaném magnetickém materiálu míří nejrůznějšími směry. Jejich chaotický celkový efekt je nulový podobně jako magnetická síla surového železa. Tak jako železo se vlivem přeuspořádání magnetických dipólů silným magnetickým polem stane samo spolupracujícím magnetem, tak se i vitální síly vlivem nějakého vyššího duchovního Řádu mohou stát mohutným zdrojem vitální bioenergie. To ovlivňuje množství podobně směřujících dipólů i síla iniciačního magnetu – Řádu.
Tato vitální bioenergie je dosud vědou nezmapovaná (nebo jsou poznatky o jevu v pytli, v trezorech s Teslovými vynálezy, v gulagu či zatepleny na hranicích s čaroději (latinsky – imprdelizovány)) a zdá se, že podléhá dalšímu vyššímu Řádu nebo systému, o němž víme ještě méně a který bývá obvykle vysvětlován zjednodušujícími v něčí prospěch náboženskými dogmaty jako Boží řád. Každý životaschopný Řád a případně náboženství se svými pojetími chápaní Božstva má ale svoje pravidla uspořádána tak, aby byl zachován systém lidského přežívání umožňující pokračování dogmat. Některá tato pravidla ilustrativně definuje například v křesťanském náboženství známé Desatero Božích přikázání, z nichž vychází obvyklé nastavení právních mantinelů v moderních státech, kde zvítězilo křesťanství nad ostatními ideemi a trochu poustoupilo ateistickému technickému pokroku.
Nyní se dostáváme k dalšímu problému podobnému magnetickému fenoménu. Je to roztříštěnost našeho vědomí. Díky umělé složitosti moderního vystrašeného života existuje tolik problémů a problémečků, že je člověk nestačí pořádně řešit. Problémy se hromadí, vrství a pozapomínají, aniž by dotaženy řešením mizely. A tím se děje mnohé v člověčí mysli jen velmi povrchně, neurovnaně a hromadně. Do hloubky vědomí se dostávají problémy jen individuálně, obtížně a vždy na základě akcelerace nějaké emoce a v jednoduché myšlence. Obvykle se dá hovořit toliko o pocitu, který nemá slova, ale má svou stresovou emoci, pocit, intenzivní nejasnou představu, bez logiky a rozumu, s nutkáním nabít a urovnat zneklidňující aktuální negativní odchylku bioenergetického napětí a myšlenkové energie v nevědomé mysli tímto utvořené a v myšlení silně překážející.
Chybí-li vám myšlenkový prostor sešněrovaný omezujícím nedokonalým Řádem vašeho bytí, šplouchají vám v disharmonii neklidu myšlenkové vlny od jednoho mantinelu ke druhému znemožňujíce jakoukoliv myšlenkovou plavbu-stavbu, dokud nebudou neutralizovány energetickou protivlnou nebo vypuštěny do volného prostoru. Protivlna vám ale spotřebuje mnoho energie, máte-li nazbyt… Obvykle nemáte.
A jsme u jádra problému. Není-li někomu možné vyrovnat negativní bioenergetický dluh, tedy nemůžete-li někomu vrátit pocit doprovázející obdržení fyzické i mentální ublížení či dotek zla, dostává se tato myšlenka do hlubšího vědomí i podvědomí a stává se odezvou trvalého stresu vždy v souvislosti s touto situací. (Šplouchá vám jako bouře příboje na maják sebevědomí.) Tedy tímto směrem vám uniká značné množství vitální bioenergie vaší pozornosti, kterou téměř nemůžete použít jinak a pochopitelně ovlivňuje skrytě i podvědomí toho případného druhého. Mohli bychom říci – taková samovolná magie.
Tento proces probíhá téměř vždy automaticky a nebývá řízen, protože nebývá včas identifikován ani analyzován vlastníkem. Proto jednotlivě obvykle není nijak významně nebezpečný pro účastníky. Dokonce i u zla prováděného postiženému ve velkém rozsahu není jeho zdrojový člověk výrazně ohrožen. Je to dáno tím, že téměř nikdo z nemágů neví, jak rozptýlenou duchovní (vitální, oživovací bioenergii) sílu přiměřeně zkoncentrovat a cíleně využít. Pochopením tohoto textu situaci ale můžete změnit – je to totiž první krok do vaší vnitřní vůle; pro ostatní toliko složitý nicneříkající náhled. Dál je to jen na vás, já jsem pouhým ukazatelem u vaší cesty k akceleraci hmotně duchovní harmonie.
Tak jako se zmagnetizuje železo silným magnetickým polem, tak vyšší Řád umí za vhodných hermetických podmínek sjednotit působení sil rozptýleného podvědomí. Toho dobře využívají magické, duchovní a všelijaké obřady. Pochopitelně si toho nemohli nepovšimnout šamani, derviši, kouzelníci, duchovní myslitelé, šéfsektéti, bohaprostředníci, narcisti, hermetici, mágové, filozofové a lidé stanovující božská pravidla nebo zákony a vyhlášky. Každý objevil nějaký fragment duchovní síly a stal se jeho nositelem, eventuelně představitelem, v případě mluvků i účastníkem (jak často slýcháme z úst vyznavačů a dodržovatelů pomocných obřadů, honosných berliček pro bezperspektivní elévy (někdy přezdívané ovcemi, voliči, blbci, či stádem)).
Duchovní Řád funguje jako určitý existenční program pro dané společenství a je spojující a vysvětlující nadstavbou inteligence každého člena této společnosti. Jakmile ale někdo bude chtít uspořádat tímto programem cosi ve svém životě, musí počítat nutně s tím, že prvně se toto uspořádání dotkne jeho samého a teprve potom toho, na koho je vlastně cíleno. Jinými slovy – nejdřív bude Řád řešit moje vlastní odchýlení se od správné cesty a potom teprve toho, o kom si myslím, že mi ublížil, koho jsem vyzval na Boží soud.
Samozřejmě se může stát, že moje odchylka je větší než mého protivníka a já si toto vyzvání odtrpím mnohem více. Proto doporučuji každému, kdo si není jist čistotou svých myšlenek a činů, aby si ve vlastním zájmu promyslel, zda je ochoten riskovat si je nechat Řádem „zkontrolovat“ a přijmout přiměřený trest. Ten trest je současně vaším očištěním, přijmete-li ho. Většinou ho lze i nepřijmout a celá akce je jakoby zrušena nebo spíše odložena na až „bude hůř…“ a ono podle mých zkušeností i „bude“ víc než nějaké úroky.
Ptáte se, jaký to je trest? Je to adresováno opět podle vašich nejsilnějších emocí tam, kde vám to nejvíce vadí. Ve většině případů se jedná o vaše oproštění se od vazeb na vaši hmotu nebo hmotné myšlenky a toto oproštění lze definovat jako snížení vašeho vlastnictví (vlastnění). Kdo žije v souladu s Řádem a naslouchá Bohu z dostupných úst, dějů i skutků (znamení událostí a znamení kolem vás), ten obvykle přirozeně plynule omezuje své lpění pokorou na vlastnění čehokoliv, protože vnitřně chápe, že nic nemá napořád a proto pilně za vše děkuje s vděčností systému, či Bohu, a jeho tresty bývají spíše symbolické a naznačující jakousi Boží pozornost, že vám to neprošlo jen tak samo sebou.
V případě vývojově neadekvátních emočně exponovaných vazeb na hmotu bývá právě část těchto vazeb uvolněna jakoby náhodou, ale vždy tak, aby se to dotyčného co nejvíce dotklo a v nastavení jeho vlastního životního řádu zabolelo. Mnohdy proces snížení či odnětí hmotné vazby vede až k destabilizaci jistoty osobního řádu a funkčních myšlenkových schémat a tím i života za značnějšího psychického utrpení. Může to být vlastně jakýkoliv trest, kterým je dotyčný násilně duchovně pozdvižen hmotným ochuzením. Například: ztráta části majetku, nehoda, úraz, živelná pohroma, škoda či poškození, zesměšnění, prohra ap. dotyčného nebo i toho, na kom či čem lpí, koho nebo co vlastní – dítě, žena, zvíře, auto, pračka, byt, práce, postavení (oba smysly…) a mnoho ostatního.
V současnosti je Boží soud velmi nevyužívaný, protože nikdo neví jak, a málokdo z těch, kdo to vědí, je ochoten to riskovat. Využívají ho hlavně lidé na duchovní cestě, když se snaží tímto procesem dosáhnout poučení pro lidi nepřiměřeně zaujaté hmotou, kteří se tak moc odchylují od Řádu žití, že páchají zlo. Lidé na duchovní cestě totiž většinou nepoužívají pěsti na primitivní vypořádání svých pohledávek. Vědí, že to nejsou „jejich“ pohledávky, ale jsou to součásti jejich Cesty ke „světlu“ a životní podmínky vedoucí k vlastnímu zdokonalení jejich oživujícího programu bytí. Vědí, že Bůh chce i nehodné a dává těmto výrazně náročnější cestu k Sobě. Lidskému rozumu není ale obvykle snadno dostupné pochopení provázanosti souvislostí osudů, znamení a vyústění jejich konfliktů. Časem mnohdy až dávnozpětně pochopíme, že všechno se stalo s nějakým záměrem a účastníci měli množství možností to změnit, ale lpění na jejich pravidlech, dogmatech, obřadech, postupech, tradicích, zákonech a řádech nebo prostý afekt, sebestřednost, ego, pýcha, neskromnost či mozková lenost jim vytvořily bariéry k nalezení lepšího řešení.
Hlavní význam v procesu Božího soudu ale spočívá v odpuštění viníkovi a přenechání nějakého trestu Bohu, respektive vyššímu Řádu. Je to vlastně zvláštní požadavek na akceleraci duchovního vývoje a tedy veskrze pozitivní proces; mohli bychom říci bílá magie, na rozdíl od černé magie hmotně nebo duchovně hmotně nějak zvýhodňující černomága a objednavatele. V procesu Božího soudu je od hmotných vazeb oprošťován i žadatel a je to tedy i určitá forma oběti či daně. Je to zároveň vhodná péče o sebe i bližní a je-li konána pravidelně, blíží se úroveň hmotných vazeb té správné a vlastní oprava (trest) nebývá příliš bolestivá (proto se například chodilo pravidelně ke zpovědím).
Od určité vysokobioenergetické duchovní úrovně, kdy nespokojený postižený potenciální vyzývatel k Božímu soudu je zároveň svědkem žití a Božím pozorovatelem, probíhá trest Božího soudu samovolně; k Božímu soudu již netřeba vyzývat. Špatný čin, dotek zla ap. lze definovat jako poruchu Řádu, která již sama indukuje přiměřený trest zúčastněným. Duchovní člověk potom obvykle není naplněn negativní emocí, ale lítostí, že někdo trpí skrz dodávku svého zlého skutku bude trpět. Není to egoistické uspokojení „to máš za to“, ale vědomí, že taková je cesta zlobra utrpením k Bohu. Prostě je někdo větší či menší zlobr a bylo mu to Bohem dáno. Výjimkou není ani situace, kdy zlobr zlobil ve jménu Božského znamení. I toto bylo jeho testem. I toto bylo Jeho testem.
Často pozoruji a analyzuji podobná znamení v mém okolí i v mé poradně „dědka kořenáře“ – a na mně je jen návrh řešení k nápravě ztracené životní harmonie, jehož dodržování je vlastně jakýmsi náhradním trestem Božího soudu a cestou k Cestě bytí (vtipné doplnění – xobě, qám a k životu obecně). Mým úkolem je nabídka naděje přivádějící jedince k životu, aktivitě, k tvořivým a oživujícím přáním (tužbám, záměrům a cílům), k Bohu, nebo-li obecně k pozitivitě, tedy k sobě po vyrovnání hmotných a duchovních vazeb do další harmonie života, je-li to ještě možné. To neposuzuji já, nejsem Bůh a nemám oprávnění soudit a být spokojen či nespokojen trestem, toliko poctěn… Někdy jsem ale poctěn odebráním na svá bedra části zdravotních potíží klientů a potom se z nich léčit přiměřeně sám, což je častým důvodem předčasných skonů léčitelů bez Harmonie, díků a vhodného životního Řádu.
Nepřijetí a nedodržení mojí nabídky klientem alternativního jakobytrestu sebepéčí přináší dotyčnému časově nedefinovaný odklad do vyššího stupně trestu zřetelným zhoršením zdraví, který již většinou nepřicházívávává v dohledu mého podvědomí, respektive to jde mimo moji analytickou kapacitu a je mi to vlastně jedno. Dokonce musí, protože k posouzení výsledků Božího záměru Vyššího řádu nemám oprávnění a jeho přivlastněním bych vlastně žádal o další kolo Božího soudu a ponejvíc o vlastní duchovní přeshubu.
Nabyl jsem letitým pozorováním dojmu, že v mé blízkosti se proces Božího soudu děje jaksi samovolně sám od sebe anebo se mi možná třeba jen zdá, že do toho víc vidím, ale myslím si, že to může pozorovat kolem sebe každý, kdo si z mysli odstraní nevhodné zábrany a hmotné vazby či zbytečné hmotné závislosti.
Automatický Boží soud (ABS) je tedy určité nastavení odpuštění, které se děje průběžně na základě určité dohody s Bohem (Řádem), který si nastavil zadavatel jako automatickou službu k akcelerování soudu a trestu pro škodila předem, za kterou je připraven v rámci svého duchovního růstu sám jako zadavatel platit snížením svého hmotného lpění, jakousi hmotnou či časovou ztrátou. Ze své zkušenosti mohu prohlásit, že to funguje až zcela neuvěřitelně a škodil si odtrpí své, jakkoliv si myslí, že je anonymně nedohledatelný. Proto ABS, ke kterému jste se požadavkem zavázali, je i určitou ochranou a pobídkou duchovního růstu, ale je i určitou pastí na zadavatele a zároveň velkým nebezpečím pro škodila, kterému hrozí, že bude potrestán za všechny své dosavadní špatné skutky – tedy značně až velmi – a tím bude z jeho pohledu velmi nepříjemně akcelerována jeho cesta ke světlu, k Bohu.
Boží soud je účinný vždy. Je to dáno vitálními bioenergetickými silami našich podvědomí. Poškozený totiž dokáže většinou vyzařovat jejich významně větší tok než škoditel, zloduch. Nikdo si nemůže být jistý, a zvláště ne škoditel, že ve chvíli snížené pozornosti nebude bioenergeticky oslaben a neučiní nesprávné rozhodnutí v kritické situaci. Tomu v podstatě nelze vědomě zabránit. Například nedání přednosti na přechodu nebo křižovatce, podcenění rozhledu při předjíždění, adrenalinové rychlosti a řidičská nebezpečí, nepozornost na schodech či kdekoliv, nevhodné slovo či reakce na něco, náhlá kritická únava s mikrospánkem, atak choroby; to vše může být velmi reálné. Bohužel to nemusí být ani vaše chyba, může to udělat neúmyslně i úmyslně někdo jiný pod vlivem bioenergetické fluktuace. Například když jdete po přechodu a řidič právě není soustředěn a nevidí vás, protože jste opomněli tomuto řidiči poslat dostatek bioenergie a on je již znaven a nepozoren a nebo mu vaše žádostivé až hladové podvědomí navíc upírsky vysálo (vybilo) biobaterky... (A to jsem dával jen příklady související s běžnou dopravou!)
Jak na to:
Forem žádosti o Boží soud je více, ale nejjednodušší je magické uspořádání prstů: Naberte vůli, odvahu a důvod, nadýchněte se a...
Dejte si v loktech lehce pokrčené ruce 1-2 pídě (tedy asi půl lokte) před obličej, dlaně ať směřují před vás do dálky, lokty do stran. Palce namiřte k zemi, malíčky k nebi. Ukazováky se po celé délce vodorovně dotýkají a překrývají. Nad nimi jsou zkříženy do X prostředníky a špičkami jsou opřeny o druhý kloub prsteníků druhé ruky. Prsteníky se dotýkají jen špičkami a s ukazováky vytvářejí schematický trojúhelník. Všechny prsty jsou natažené.
Je to docela snadné. Obřad žádosti o Boží soud tvoří jednoduché vyvážené, někdo by řekl „rituální“ spojení prstů a chvilka soustředění se na problém doteku zla současně s požadavkem na „svého Boha“ o rozsouzení. Po několika sekundách až minutách se vám v hlavě, dlaních nebo kolem prstů vytvoří pocit větru, možná i trochu husí kůže a je to. Vyřízeno to bude v blízké budoucnosti. Nečekejte, že vám hned spadne na hlavu květináč. Váš trest vás zaskočí obvykle nepřipraveného, jinak by to ani nebyl trest, ale jakýsi obchod.
Dál se není třeba tímto problémem zabývat a jak dopadne viník, vás už nemusí zajímat. Stejně obvykle nejste schopni ze své pozice posoudit, jak dalece adekvátně z vašeho úhlu pohledu byl potrestán a jak moc se ho to dotklo. Odtrpte si svůj podíl vin a poděkujte za to. Víc už to není váš problém. Zapomeňte na to. Vámi definované zlo, které jste obdrželi, se vrátilo původci. Nehledejte ho, aby opět v jiné podobě nepřišlo zpět. Dalo by se i říci, abyste dotyčnému odpustili, ale vhodnější je – nezabývat se tím. Budete-li se tím ale přesto dále zabývat, budou vám další emoce a lpění na trestu připočteny k vašim vinám. Jediné, co bez trestu můžete, je – poučit se nebo poučit druhé.
Jestli vám mohu radit, tak nejlepší je dotyčného příliš neupozorňovat, že ho zvete na Boží soud. Musí-li to být, tak předem. (Zvláště u Automatického Božího soudu – zde kupodivu stačí nějaké znamení vašeho závazku, například: „Chráněno ABs“.) Nikdy nesmíte říci: „Tak to máš za to, cos mi provedl!“ Takto emočně nesmíte ani pomyslet, nebo přijde další trest na vás. Litovat dotyčného také nemůžete. Prostě, taková je jeho cesta (karma), která se s vaší prolnula a posléze oddělila.
Vzhledem k tomu, že jsem vám doporučil nevědět, jak váš zloun trpí, považujte případnou informaci o tom za test vaší ješitnosti na vás. Je to znak, že vaše svěření problému Bohu nebylo dokonalé, a proto ani Bůh (Řád) nemůže tuto vaši případnou nečistou myšlenku nechat bez povšimnutí.
Boží soud by vás měl zbavit emocí nevhodných pro duchovní cestu. Současně cestou utrpení směřuje na duchovní cestu také pachatele zla a vy sami jste jen akcelerátorem tohoto procesu, protože jste ochotni za onoho pachatele zla se podřídit dalšímu vlastnímu utrpení, které je samozřejmě nezbytné pro další duchovní růst obou. Samozřejmě každého na jeho úrovni a možnosti růstu. Paradoxně jste ochotni obdržet přeshubné pro zlouna bližního svého. Jak laskavé…, nicméně i v Bibli zmíněné: Kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem…
Zde dochází ke zvláštnímu efektu, kdy poškozený na vysoké duchovní úrovni, požadující Boží soud, generuje trest na úrovni spíše vyššího a společensko-duchovního charakteru, kdežto jednodušší člověk na nižší duchovní úrovni obdrží trest týkající se více hmoty včetně své tělesné...
Duchovní růst je vždy doprovázen bolestivým odpoutáváním se od vazeb na hmotu i od vlastnictví hmotných myšlenek. Toto utrpení skrze jedincem oživovanou hmotu je obecně platné, ale pomalu postupně časem stále snazší. Nakonec duch hmotu opouští zcela a celý proces přestává, neboť je dokončen. Tím je myšlen celý životní vývoj jedince od hmoty k Duchu, od zrození do smrti. Ne však nezbytně do světla, což je zvláštním velmi zajímavým případem, kdy duchovní bioenergetický program zůstal v našem údolí stínů po ztrátě svého těla parazitující energeticky na jiných jako duch či entita. To je ale jiné zajímavé téma.
Zcela výjimečně dochází vlivem trestu k takové akceleraci duchovního vývoje vašeho protivníka, že se může dostat na vyšší duchovní úroveň než vy. Takto pasivně akcelerovaný duchovní růst je obvykle následován dříve nebo později zpětným pádem do osidel hmoty a duchovní vývoj se vrátí na výchozí úroveň. Ale to je také jiná kapitola fluktuací a meandrech vývoje od hmoty k Duchu od zrození ke smrti.
Jinou kapitolou je také tak zvaná černá magie nebo uřknutí a podobné čarování, které využívají jiné postupy k přesnějším nebo lokalizovanějším újmám a zlu. Tomu lze také celkem snadno vzdorovat, jste-li v komunikaci s Vyšším řádem. Ten pak vás sám chrání, abych tak řekl, vyšší silou. Ostatně, máte-li podezření na neznámého pachatele kvůli nějakému neočekávanému nebo podezřelému černomagickému problému, můžete vyzvat na Boží soud i tohoto vám neznámého pachatele. To funguje i v takovémto případě, jenom se to obvykle nedozvíte (ostatně tato informace je, jak jsme si již řekli, nevhodná, emoční a hmotná, váš duchovní vývoj a růst brzdící).
Nejste si jistí, zda někoho pozvat na boží soud?
Vzhledem k tomu, že zla, které není nebo nemůže být okolo nás zavčas potrestáno, je příliš mnoho, je to naše obvykle poslední naděje na jeho potrestání a zabránění či omezení jeho pokračování a nalezení vlastní pro život potřebné duchovně hmotné životní stability. Boží soud je akcelerátorem duchovního růstu a zrání všech zúčastněných. Tím je duchovně významným procesem čistění vašich myšlenek a aktivní formou ovlivňování dění okolo vás a vašem přístupu (vaší vůle) k životu. Je to součást upevňování duchovní jistoty a vyrovnání ponižujících emočních a bioenergetických dluhů.
Boží soud je výrazem vaší duchovní a tvůrčí aktivity, intelektu a v neposlední míře i odvahy a víry ve Vyšší řídící princip. To nás odděluje od primitivních projevů života: „Žer, nebo budeš sežrán!“ a hledání naivní pseudostability na umělém alibistickém pozadí jakkoliv zesílených vjemů lidského plodu třetího trimestru. (Pocit jistoty a bezpečí lůna s bubnováním tepu srdce, šumu vzduchu v průduškách s matčiným hlasem na pozadí, svist krve v cévách, bublání plynů ve střevech.)
Bioenergotoky plynoucí mezi podvědomími lidí (a kdo ví, jestli jenom lidí?) nás řídí víc, než jsme schopni pochopit a rozumově připustit. Věda sama má ještě na dlouho mnohem více práce s popisem hmoty, vnějších událostí a hmotných pozorování, než aby se snažila vysvětlit podstatu organizovaného duchovního chování svého hejna. Až vysvětlí, proč slepí termiti umějí postavit složité několikametrové orientované termitiště s klimatizací, pěstírnou hub, spižírnou, množírnou atd., tak lze očekávat pokrok i v pochopení struktury lidského programu oživování této planety. V žádné buňce vašeho těla totiž nenajdete jedinou vaši myšlenku…, všechno je jen neuronová síť…; no a teď se pokuste myslet…, myslíte skutečně vy…? A co na to nedominantní hemisféry našich mozků komunikující v emocích mezi sebou jaksi anonymně bez nás…; jako hejno? Vyšší Bytost, jejíž jsme součástí? Podobně, jako by si mohla myslet červená krvinka, že cestuje svým světem cév a najednou se dostane do oka a je osvícena…???
Rozebráním kostela na jednotlivé cihly nelze nalézt důvody, které vedly k jeho stavbě. Podstata víry netkví v její znalosti... ale v procesu! A proces je cestou. Cesta je změnou a změna je život. Život je kontinuita.
Tedy cesta je cílem.
A Boží soud? S vámi i bez vás (aktivně i pasivně); berlička pro vaši ukřivděnou duši; vyrovnání napětí vaší mysli blokované konfliktem omezujícím tak vaši tvořivost a znesnadňující život ztrátou radosti za přeshubné vašeho duchovního růstu.
V každém případě vás Boží soud mnohému naučí. A hned to první je děkovat, že jste to vůbec přežili…
:-)
Břetislav Nový, www.dedekkorenar.cz, 130923