Dar nejvyšší…
Usměvavý anděl lásky, Blanka Nová, 59 let, Pardubice.
Blanka je milovaná, úžasná, pracovitá, skromná a laskavá bytost, která měla to štěstí dojít až ke skutečné podstatě Poznání smyslu bytí skrze své tři dcery a manžela i širokou rodinu a přemnohé přátele, kterým byla vzorem radosti, laskavosti, píle a pohody.
Lásku si uvědomujeme jen při její změně.
Když láska přibývá, je úžasná, měnící, motivující, bouřící, tvořící, radostná a přetéká budoucností. Je plná očekávání a zdánlivě bezdůvodných bezděčných úsměvů a zasnění.
Když láska probíhá, je starostlivá, pracovitá, tvořivá, odpovědná, nenápadná, laskavá, tichá, obvyklá a, co nejvíc – je jakoby stereotypně samozřejmá.
Když vás ale opouští, tak se náhle objevuje v celé své neuvěřitelné velikosti a zaskočí vás vaší přichýleností, srůstem a adaptací na ni. Proto máte pocit, že se s její ztrátou hroutí vše, na co jste zvyklí, tedy celý váš nastavený, poznaný, naučený a přizpůsobený svět. Zůstává zoufalé bolestné prázdno, které se jen těžko plní porcemi času bezesných nocí s pocitem osamění.
Pomocným lékem je víra v osud, inkarnaci, Boha, vyšší moc, protože okolnosti se vždycky ukázaly osudově jednosměrné, přes veškerou odbornou i duchovní aktivitu.
Když se zamyslíme nad tím, kde se v člověku bere myšlenka, zjistíme, že tam nikde v žádné buňce není. Stejně jako když rozebereme kostel na jednotlivé cihly hledajíce Boha. Je to tedy duše, která oživuje tělo programem. A duše Blanky je všude kolem nás v podobě čistého usměvavého Anděla Lásky, kterého stále vnímáme souznějícím tónem našich duší a který zřetelně vede naše podvědomí do sebekázně lásky a tvořivosti v pokračování naší i její cesty…
I kdyby to bylo jen: „Co kdyby...!“
Faktem je, že na některý porod a změnu jsme připraveni, ale na bolestné ztráty ne. To nás však neomlouvá z nevyhnutelného procesu vývoje.
Změna je základem existence a je vlastní podstatou všech životních cest.
Úkolem cesty životem však není její konec, ale průběh.
Ten by měl začít učením se, potom učením druhých a životní aktivitou z výuky vzešlou, která by člověka měla naplnit radostí z toho, že žil alespoň tak dlouho, aby lásku, kterou od života dostal do vínku, mohl rozvinout a předat dál a s pocitem vnitřního štěstí vidět výsledky své cesty, aby tak uklidnil duši pro krok poslední – nejtěžší změnu svého života, smrt.
Před třemi týdny jsem se manželky ptal, co bude dělat v důchodu, a ona řekla, že upraví naši zahradu tak, aby na ni byl radostný pohled, a ve volném čase mi bude chodit pomáhat s účetnictvím.
Řekl jsem jí: „To ale budeš mít hodně práce...“
A ona na to: „Ale já pracuji Ráda...!“
Ten laskavý tón a úsměv milovaného anděla od ucha k uchu a neuvěřitelně laskavé tmavé oči, soustředěně a moudře na mě hledící až z hloubi čisté duše, si budu pamatovat celý život...!
7. 3. 2013 ve 13.42 se trochu setmělo a ke mně přilétl Anděl čisté Lásky, protože se rozhodl letět se mnou prostorem nekonečné radosti, laskavosti a štěstí již navždy, aby mi mohl ukazovat cestu, kdybych nějak váhal nebo se nemohl trefit. Za oněch téměř 36 let už se mnou má své zkušenosti…
Povedlo se, že manželka odlétla v okamžiku vnitřního pochopení Pravdy a Štěstí v projevech nejhlubší lásky rodiny po dlouhé a namáhavé cestě podpory mé vize. Osud jí ale krutými okolnostmi nedal přes veškerou snahu mou i dcer jinou šanci a ona se směnila a obětovala za rodinu a rodinnou budoucnost. Zůstává tak trvale v nás. Nemocí a Pochopením své Cesty se stále více měnila v nádherného anděla s božím bezelstným úsměvem dítěte a ukázala nám naši vlastní podstatu a co je skutečně v životě nejdůležitější skrze sebe.
Cítíte-li ve svých očích slzy, vězte, že to jsou slzy vaší čisté lásky, kterými čistíte a poznáváte cestu do své vlastní úžasné a milující duše, když Anděl Blanka prolétla jen tak vzpomínkou kolem, jakoby nic, se svým andělským úsměvem od ucha k uchu a soustředěnýma chápajícíma očima... Řekněte jí potichu v mysli: „Ahoj, Blanko, děkuji…“, a nechte ji letět za dalšími námi, pro které také žila a smála se.
Jak dlouho jí budeme umět děkovat a zdravit, tak dlouho nebude pro nás muset létat jiný anděl…, až dokud nepřevezmeme její štafetu Laskavého Anděla Učitele moudrosti a pokory my.
Na bráně hřbitova bývá nápis: „Co jste vy, to jsme byli i my, a co jsme my, budete i vy!“
Co se s tím dá dělat? Jen se učit, učit druhé, být pramenem aktivity a fontánou moudrosti, čistit mysl i tělo i program bytí.
Když jeden z mých učitelů umíral s devíti křížky věku ve velkém těšení se na Boha, šeptal mi a vzkazoval nám všem: „Mějte rádi každého člověka, poslouchejte Boha, buďte pracovití, laskaví a milujte se.“
A když umírala moje nejmladší učitelka ve věku pěti let, říkala mi totéž s hlubokou laskavostí moudrosti duše svojí verzí básničky „O Sluníčku“.
Život není o ničem jiném.
A když nám najednou skončí, zůstáváme živí v myslích těch, kteří nás mají rádi a čekají, až uslyší šepot našich křídel kolem své hlavy:
„Ahoj, Blanko, neloučíme se, ale těšíme se na Tebe a děkujeme!“
Manžel, dcery, široká rodina a přátelé… a andělé…
15. 3. 2013 v 15.15 hod.